Katka Králová Vlastní Děti
Pak se na chvíli zastavte a uvědomte si, jaké nálepky dáváte svým dětem. Přijměte odpovědnost za to, co říkáte svým dětem, a jaké nálepky jim dáváte. 3/ Nehodnoťte dítě před ním samotným Často se také stává, že kamarádkám s podobně starými dětmi vyprávíme, co to naše dítě zase vyvedlo. V podstatě úplně normálně mluvíme před někým, kdo není ani z rodiny, o chybách našeho vlastního dítěte. Tématu nálepkování se věnuje ve svých podcastech například Nevýchova (najdete je na Youradio Talk), i speciální pedagožka a lektorka Mgr. et Mgr. Katka Králová. Ta například pokládá na svém webu řečnickou otázku, zda bychom podobně hodnotili a nálepkovali kolegyni, kdyby stála vedle nás. "Víš, s tou Janou je to hrozný, vždycky na poradě mlčí jak zařezaná. Neřekne, že se jí něco nelíbí, a v kanceláři pak brblá. A není v kolektivu ani trochu průbojná, nedostaneš z ní pořádně její názor. Taková šedá myška. Myslím, že to u nás ve firmě dlouho nedá. Co, Jani? " Tohle bychom si s největší pravděpodobností nikdy nedovolili, protože je to hulvátské, a vlastně i necitlivé.
Katka králová vlastní détient
Kladete si otázku, jak vychovávat své děti správně? Míváte pochyby o tom, zda vaše reakce a rozhodnutí bývají ty pravé? Odpověď na to, která forma výchovy je ta správná si musí najít každý sám. Neexistuje jedna univrzální pravda, která by posunovala nějaký způsob jako ten jediný správný. Každý jsme v jiné fázi vývoje a vyhovuje nám něco jiného. Něco jsme prožili, vycházíme z jistých rodinných poměrů, byli jsme sami vychováni určitým způsobem, který nám dává buď pocit jak to chceme dělat, nebo to, co se nám nelíbilo a svým dětem to dělat nebudeme. Vždy jsem vnitřně cítila, že mi nejvíc vyhovuje střední cesta. Vzít si od různých způsobů to, co mi vyhovuje a pokud mi to vyhovovat přestane, pak přejít na jiný způsob. Vše je o našem vnímání. Nakolik promítáme do dětí vlastní potřeby? Vlastní snahy a cíly? Umíme vnímat potřeby dítěte? Umíme změnit své názory a odložit ty, které nám už nevyhovují? Video, na které jsem narazila dnes na Cesty k sobě pro mě bylo velmi obohacující. Podobným způsobem vychovávám své děti.
Myslím, že děti vychovávané touto metodou budou něco postrádat- respekt k rodičům a k autoritám vůbec. Dítě je dítě rozhodně to není malý dospělý No nevim mě když máma našla cigára tak mi zmalovala prdel, nemám žádný újmy kouřit jsem na čas přestala a zapálit před ní jsem si dovolila až ve dvaceti. Myslím, že děti vychovávané touto metodou budou něco postrádat- respekt k rodičům a k autoritám vůbec. Dítě je dítě Já za sebe můžu říct, že u mě by výprask nepomohl. Jen bych se naučila být lepší a lepší v tom to skrývat. Nerada bych, aby tohle musely dělat i mé děti. Jak vidím, vliv to na tebe ale nemělo, když kouříš dál. Pak je to výchova neúčinná, pouze se kouření (problém) odsunulo. Řekla bych, že vysvětlovací a domlouvací variantou je větší šance na dlouhodobější úspěch. Ale jak říkám, kdo chce kouřit, kouřit bude. Respekt je pro mě něco, co nevychází z převahy toho druhého, tedy nemyslím si, že někdo, kdo mě zmlátí, nebo na mě křičí si zaslouží můj respekt. Vložení odkazu na obrázek Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.
", a pak na svém stanovisku důsledně trvat. Pokud se dítě i přesto vzteká, nebo trápí, neodháníme ho větama "Přijď až se uklidníš. ", protože tím přerušujeme naše vzájemné vazby, ale řekneme mu "Chápu, že tě to štve, nebo trápí, ale teď s tím nemůžu nic udělat. Pomohlo by mi, kdyby ses to pokusil zvládnout, jsem unavená. Myslím to dobře, bojím se o tebe, proto to na tom musím trvat. " Takže nejde o to, že si dítě všechno vynutí, rozhodně ne. Pro toho, koho to zajímá, doporučuju jednou za čas webinář, který je na webu nevýchovy zdarma (stačí se přihlásit na stránce mailem a pak na něj vždy přijde upozornění, občas ještě na zajímavý článek, ale nic jiného nechodí, nebojte), a číst články, jde z toho hodně pochopit. A kdo se chce dozvědět víc, kurz rozhodně stojí za to. Je to sice drahé, ale v životě vyplácneme daleko větší peníze na různé blbosti a tohle fakt pomáhá PS: A my máme zkušenost i s dítětem v pěstounské péči, kde to předtím byl výslovný horor
Katka kralove vlastní děti vs
Musíte se rozhodnout, jestli potřebujete rychle se vypořádat s jednou konkrétní situací, například rychle utnout scénu v obchoďáku a honem dítě umlčet, nebo jestli chcete, aby se z té situace dítě naučilo něco důležitého do života. Třeba zacházet s emocemi a řešit vyhrocené situace v klidu. A pak taky: to hodné, pokorné dítě se většinou podvolí, když přijde šéfik party a udělá na něj ramena. Naučilo se poslechnout autoritu a "nezlobit". Zatímco dítě, které se umí ozvat, si s takovým šéfikem poradí. Když mluvíte o tom, že rodič by měl dítě respektovat a zajímat se o to, proč reaguje tak, jak reaguje, zní to části rodičů jako prázdná fráze – co dělat v konkrétní situaci, kdy dítě leží vzteky modré na zemi v obchodním centru? Zkuste si v té situaci představit sebe, co by vám pomohlo? Samozřejmě se neválíte mezi regály, ale určitě zažíváte momenty, kdy se zlobíte, máte vztek, něco vás vytočilo do nepříčetnosti. A kdyby vám někdo řekl "okamžitě toho nech! ", nedokážete ho poslechnout, protože emoce s vámi cloumají.
Nevýchova je výsledek mé cesty s dětmi. Jsem bývalá učitelka. S dětmi ve škole to ze začátku nebylo úplně jednoduché, vykřikovaly, neposlouchaly, chodila jsem domů vyčerpaná. Ale nechtěla jsem křičet a dávat černé puntíky, v hloubi duše jsem byla přesvědčená, že to musí jít jinak. Že prostě nedává smysl být s dětmi na kordy. Přece jsme všichni byli taky děti. Z čirého zoufalství jsem s dětmi jednoho dne začala "normálně" mluvit. Nejdřív s jednou holčičkou, se kterou do té doby nešlo moc hnout. A když to zafungovalo, byla jsem okouzlená. Jak mě najednou bere vážně a chce spolupracovat. A tak jsem definitivně sestoupila z učitelského stupínku a přestala jsem s dětmi komunikovat z pozice síly. Místo toho jsem se jich začala ptát, co potřebují, a říkat jim, co potřebuju já. To stejné se mi osvědčilo, když mi do života přišly dvě děti mého muže. Na začátku jsme překonali nedůvěru, ostražitost i spoustu bolavých situací a dneska máme parádní vztah – i s jejich maminkou. Loni náš Janek měsíc marodil.
Aspoň posbírám ty počmáraný papíry, co se tu všude válí. Chtělas před spaním ještě nakreslit mašinku. A mně už se vůbec nechtělo… Taky se vám už nechce? Tak si nenechte utéct těchhle 5 minut pro sebe a poslechněte si článek… Proč jsou dnešní děti otravné, neochotné a drzé? Všechno si vynucujou, otravujou, nevyhoví, a ještě ke všemu jsou drzé – kde se to v těch dětech bere? A jak je naučit obyčejné lidské slušnosti? Aby ji měly prostě v krvi a nikdo je nemusel o všechno prosit stokrát a dloubat je do zad, když mají pozdravit sousedku. Nejlíp vlastním příkladem, řeknete si. Ale co když to nefunguje? Jak s dětmi ukočírovat sladkosti (aniž by pak potají vyjídaly cukřenku) Jde to. Poslechněte si 4 kroky k tomu, aby si děti nevydupávaly sladké a rodiče si mohli oddychnout 👉 Máte doma chronického mlsala, co by nejradši obědval čokoládu a večeřel gumové medvídky? Pak to možná taky znáte. Z nakupování se s příchodem k pokladně rázem stává přetahovaná o každý bonbon: "Mámííí, jen jedny kyselý žížalkyyy! "
Online
Ve snaze respektovat dítě a vyhnout se přísné výchově dnešní rodiče často sklouznou do jiné pasti, a tou je výchova "všechno pro dítě". Takové riziko hrozí rodičům, kteří nechtějí být na děti zbytečně přísní a zároveň se chtějí vyhnout příliš volné vychově. "Obojí to vlastně znamená, že se obětují a zapomínají na sebe, " tvrdí Katka Králová, zakladatelka směru zvaného nevýchova. Představte si situaci: rodina sedí u večeře, pětileté dítě jídlo nechce, protože mu nechutná. Rodiče se chystají s ním o tom mluvit, když v tom se do hovoru dávají velcí, skoro dospělí sourozenci dítěte a dožadují se nějakého rázného řešení. Jak z toho ven? Stačí dětem úplně v klidu říct, jak to rodiče vidí, těm velkým i tomu menšímu. Není nic špatného na tom, že má v rodině každý na situaci jiný názor. To důležité je jeden druhého neutnout, ale vyslechnout, a hledat tak řešení spolu. Jste zakladatelkou a propagátorkou takzvané nevýchovy. Jak jste na ni přišla? Jaká je vaše vlastní zkušenost s dětmi a jejich výchovou, z níž jste vyšla?
A pak se spolu dokážou domluvit. Tenhle "zázrak" jsem zažila s rodiči při nevýchově už mockrát. Mám za to, že přístup českých rodičů k výchově se za poslední desetiletí hodně změnil, a to k lepšímu. Co podle vás dělají rodiče přes veškerou dobrou vůli špatně? Ano, dnešní rodiče mají k dětem daleko otevřenější přístup. Chtějí jinou výchovu, než jakou sami zažili. Jenže v tom je právě někdy ten zakopaný pes. Ve snaze respektovat dítě a vyhnout se přísné výchově sklouznou často do jiné pasti, a tou je výchova "všechno pro dítě". Takže pak buď s vyplazeným jazykem dělají pro děti první poslední, přizpůsobují jim veškerý čas, honí se po kroužcích, nebo dětem nechávají takovou volnost, která už je na jejich úkor. Obojí to vlastně znamená, že se obětují a zapomínají na sebe. Jenomže rodič je v životě dítěte ten nejdůležitější člověk, minimálně prvních pár let. Dítě se od něj učí jeho chování i přístup k životu. Proto je důležité, aby rodič myslel taky na sebe. Mnoho rodičů souhlasí s tím, že nemají děti bít a nepřiměřeně je trestat, ale fakt, že by je neměli ani odměňovat, už skousávají hůře.
Taky vám děti občas (nebo pořád) kazí plány a komplikují situaci? Zaseknou se, když se to nejmíň hodí? Třeba to od nich nejsou jen záseky, ale důležitá zpráva. Pojďte ji uslyšet. Ať se vám zítra, až se zas někde seknou, nestane to samé co mně: Že s nimi ztratíte spojení. Jen ještě maličkost, než začnete číst. Zapomeňte prosím na chvíli všechno, co si o vychovávání dětí myslíte, a čtěte mezi řádky. Nejde tu o pokažený výlet, kterým to celé začalo, ale o citlivou věc, na niž ve výchově tak často zapomínáme: Být spolu. A tak vás zvu: Pojďme navázat s dětmi ztracené spojení. Bez něj se totiž výchova (i Nevýchova) jen těžko podaří. Výlet za trest: Zaseklé děti a máma na prášky Den volna s dětmi, který si chcete pořádně užít. Takže vyrážíme. "Mami, já mám hlad, " slyším hned po pár metrech. Vybalujeme křupky a jablíčko. "Mě boolej nohy, " říká za chvíli ta starší, "sednem si tady? " "Tady ještě ne, nejdřív kousek ujdem, co říkáš? " nadšeně navrhuju. Tenhle parádní výlet si nenecháme zkazit.
- Malovani na pernicky na
- Jak připravit bulgur
- Zahradní krb na dřevo tv
- Katka králová vlastní děti v
- Kdy chodí mikuláš 2020
- Termoprádlo na zimu damske
- Temnější tvář magie 3
- Katka králová vlastní déni de grossesse
- Katka králová vlastní děti praha
- Dětský domov ústí nad labem
- Objednávka knihy Tři kouzelné kaminky skřítka Nulipínka | Katka Dušková